Tomáš Potěšil

Vím, že článků na toto téma je na blogu hodně, ale chci dát všem najevo, že se nic nezměnilo. Že vše je při starém a že jsem 11 měsíců šťastně zamilovaný.

To, jak jsme se s Michalkou poznali, tu popisovat nechci. Aspoň ne prozatím. Chci se tu pokusit o vyjádření toho, co k ní cítím a co pro mě znamená. Ne, nebojte se, říkám jí to a říkám jí to často!

Najít v dnešní době hezkou a chytrou holku, která nebude kouřit, hulit, chlastat, fetovat…, je celkem obtížné. Ono už to, že holka kouří/hulí, o ní leccos vypovídá. Vždycky jsem toužil po chytré, hodné a milé holce, o které budu vědět, že mi bude věrná a bude mě milovat. Ono je hezké, že máte krásnou blondýnu s modrýma očima, kterou když postavíte před plotnu, tak ji zvládne leda zapnout. Blondýnu, které když řeknete, že je potřeba poklidit na zahradě, tak vám řekne, co po ní vlastně chcete, neboť by si mohla zašpinit své růžové tríčo.

A přesně taková Michalka není. Už po pár propsaných dnech s ní jsem věděl, že ona je ta, po které toužím. O někom takovém, jako je ona, jsem vždycky snil. Bůh si dal tu práci, skloubil krásu a chytrost a vznikla Michalka. Vznikla slečna, o které s jistotou vím, že mě nezklame. Vypisovat její vlastnosti mi přijde zbytečné. Ona je pro mě Paní Úžasná! S ní se člověk zkrátka nenudí. Ať už chodíme na procházky, koukáme na filmy, jíme u Meca, chodíme do kina, jezdíme na kolech, nebo se jen povalujeme v postýlce, vždycky je to úžasné. S jistotou vím, že po jejím boku chci trávit zbytek svého života!

Jsem moc šťastný, že ji mám a že má tak skvělou rodinu, se kterou si (myslím si) dobře rozumíme.

P.S.: Psáno od srdce.

Štítky: Michalka, Přítelkyně