Tomáš Potěšil

Letí to neuvěřitelně. Pamatuji si na ty první řádky. První řádky, když jsme si začali psát. Na každou její odpověď jsem napjatě čekal. Bylo to něco nového, něco krásného.

Píše se 28. prosince 2008 a já od ní dostávám první vzkaz. Vzkaz o tom, že se jí líbím a že by mě chtěla víc poznat. Líbila se mi a jevila se mi jako hodná a milá slečna, a tak jsem neváhal a odepisoval, odepisoval a odepisoval… Nestačilo mi těch 1500 znaků. Měl jsem si s ní vždycky co říct. Bylo to nádherné.

Netrvalo dlouho, psala se sobota 10. ledna 2009, a já jel za ní. Když jsem přijel do Prahy (po dlouhé době), měli jsme si dát sraz v metru. Lidí se tam motalo hodně, já to tam neznal. Po chvilce začalo lidí ubývat, já byl na schodech, ona dole u metra. Stála tam jako anděl a čekala… Přišel jsem k ní, pozdravil ji, políbil ji a od té doby jsem se jí nepustil.

Dnes jsou to 4 měsíce od našeho prvního vidění, naší první procházky, našeho prvního „miluji tě“. Od té doby se toho hodně událo. Nikdy však nic, co by nás krásný vztah ohrozilo. S ní jsem šťastný a když jsem v jejím objetí, je to něco nepopsatelného. Přál bych si s ní být pořád, momentálně je to však nemožné. O to víc si každý okamžik s ní užívám.

Miško, miluji Tě!

Štítky: Miška, Praha, Přítelkyně